Dnes vymleto

Dneska jsem si vstala pěkně v 6 ráno, rozpálila troubu a napekla pro půlku vesnice, když máme ty obchody zavřené na velký pátek. Děti spí, tatínek spí, super, konečně chvilka pro mamku, tak že si k tomu pečení pustím plnotučnou muziku a naladím rock, potichu samozřejmě. Vydrželo to deset minut než děti zjistily, že má mamka volno, tak urychleně rozlepily oči a vstaly a že tohle je fůj. No jo no. Tak prasátko Pepa. Zase… Po obědě si chci lehnout, je volno, klid, člověk může po těch náročných dnech odpočívat, popřemýšlet pěkně v klidu, pročistit si hlavu a plánovat dny další. A ona na mě vyskočí reklama na super krásný plechový hrnek s nápisem „Dnes vymleto“ a obrázkem zrnkové kávy. No boží, až na tu cenu, tak nic opět. Ale nutně ho potřebuju, poslední dobou mám vymleto totiž pořád. Už nestíhám jet na 300%, ale jen na 150. To je dvě malé děti (denní a noční směna dokolečka), ne že si spím , porýt zahradu, spravit pařeniště, skleník, pohrabat zahradu, k tomu dva uštěkaní chlupáči, morčata, domácnost před velikonocemi, takže moje „nejoblíbenější“ činnost mytí oken, praní záclon a závěsů, pečení do alelůja a o vaření ani nemluvě. Nákup jsem nestihla, plácla jsem sebou na chodbě, asi jsem měla nějaké zatmění už… Spocená až za ušima, prostě dnes vymleto. A to jsem včera odevzdala rozhovor do Květů, Paní redaktorka byla nadšená, že prej bez úprav, protože se jí mé odpovědi líbily, fotky také, takže to vyjde cca v půlce května a jsem adept na titulové téma, tak držte palce. Ve středu přijede fotograf až z Prahy a já marně sháním hlídání pro prťata, aby se mi nevěšela na nohu a já se zase někde nerozplácla… Přípravy, přípravy, přípravy… a hlavně kreativní boom, Ať to stojí za to…A teď by mě zajímalo, maminky, zda se také zanedbáváte jako já nebo spíše až moc přeceňujete? Maminka = terminátor? A ještě tamto a ještě toto a ještě rychle vytřít… Ufff, jsem uřícená, dnes hodlám odpočívat fyzicky, s noťasem v posteli, dodělat resty na stránkách, kam jsem už dlouho nic nevložila, ikdyž materiálu mám dost. Člověk se musí trochu snažit, já mám dost tendence k tomu chovat se jako králíček Duracel, neumím sedět na zadku a koukat do zdi, ale taky mám tendence to opravdu přehánět. Zítra zahájím odpočinek psychický a vyrazím do přírody. Pokud osud dovolí, tak sama se psy. Čeká mě velké focení a další dva rozhovory se známými food blogery, dokončuji kurz bread artu a nestíhám a nestíhám.

Holt dnes už je vymleto

Edit: Tak výlet do přírody o samotě se nekonal, jak jinak 🙂 Ale i tak jsme si to celá rodina užili. Po obědě jsme vyrazili na Červený Kámen na takovou příjemnou trasu po hřebeni, co zvládne i kočárek. Ve třetině cesty nám chtěla Zuzička usnout, tak šla do kočárku, takže Juniorek musel jít po svých a musím ho pochválit, ušel aspoň 3 km zcela sám a to je na 22 měsíčního chlapečka úctyhodný výkon a co je lepší, kopec dolů seběhl a strašně se tomu smál a vůbec nenaříkal, že ho bolí nožičky v gumáčkách a vesele si ťapkal všemi bahny a kalužemi. Je to šikulka naše 🙂