Sáhni si na limit a upeč 52 bochníků

Sáhni si na limit a upeč 52 bochníků chleba. To byla taková má první myšlenka, když jsem dostala pozvání na pekařský den do Fryčovic a že to nakonec limit být vůbec nemusel, si přečtěte dále… Když o mě vyšel článek na aktuálně.cz, přečíst si můžete ZDE, strhla se taková malá lavina zájmu o mou maličkost a lidé si mě na internetu začli více vyhledávat a zvát mě na gastronomické akce zde po okolí, někdy jsem už musela i odříct, protože zvládnout dvě během víkendu je holé šílenství. O aktualitách vás pravidelně informuji ve své skupince na facebooku, takže se tam můžete podívat na videa nebo živá vysílání právě z takových akcí.

Najednou se vyprodaly dva kurzy pečení za sebou, lidé se k nám do Beskyd sjíždějí z celého Česka jen aby absolvovali kurz pečení kváskového chleba. Velmi mě to těší, nebo slovo velmi spíše nahradím slovem nesmírně a neskutečně. Je to radost pohledět na všechny ty zájemce, jak pak odcházejí z kurzů plní informací a spokojenosti s bochníčkem chleba v ruce a poté mi často píší a chlubí se svými úspěchy doma.

Nicméně, kolik je vůbec možné toho upéct doma? Jen tak? 10-15 kousků chleba je myslím maximum. Takže jsem ještě nikdy neměla tu možnost vyzkoušet si tu paniku u kil a kil těsta, které musím stočit do ošatek a jak to vůbec dopadne… A panika to byla, protože jsem se málem sesypala… Na schůzku si mě pozval Pan Kamil Kublák z Fryčovičovické farmy Kublák, abychom spolu vymysleli pekařskou akci ku příležitosti oslav sklizně této farmy s tradicí od 17. století, tak dlouho už zde pěstují regionální plodiny a prodávají je ve svém obchodě ve Fryčovicích. Samozřejmě jsem cestou tam zabloudila, jak je mým zvykem, protože já se ztratím vždy a všude a to je ten hlavní důvod, proč nepořádám kurzy po celé České Republice, ikdyž by to bylo technicky možné 🙂 Prostě se vám tady přiznám, že ikdyž mi příroda nadělila jinde, tak u orientačního smyslu jsem stála na konci řady a holt jim došel a běžně mě nezachrání ani navigace… Takže jsme spolu vypočítali nějakou tu pohodlnou kapacitu pečení na místě a došli jsme k číslu 40 pecnů chleba na prodej, čerstvých, na místě pečených. Co to pro mě obnášelo?

Středa večer, namíchat 8kg rozkvas – ručně. Fakt nemám doma profi pekařského robota 🙂 Čtvrtek ráno, rozdělit ho do mís, po 10, 10 a 20 kg – toť výsledná váha těsta, kterou jsem míchala opět ručně. Počkala jsem do odpoledne, až mi těsto v mísách vykyne, ale jak naschvál pár dní před tím přišel ten pravý upršený a velmi chladný podzim, a jak naschvál se ten den vrátilo teplé babí léto s teplotou 20oC, takže kvas ožil a mě nastala muka v podobě extra rychlého zpracování těsta do ošatek, odvoz do Fryčovic na prodejnu, kde mají velký chlaďák, aby těsto v ošatkách nepřekynulo… Ale jsem nevěděla, že se tchyně rozhodla jet na nákup a vzala si auto a manžel se zdržel v práci, nic tak počkám, když tak zachráním svou reputaci a prostě se zastřelím 🙂 Takže naložit do malého auta 40 ošatek, snažit se jet pomalu, ať se v autě nepřevrhnou (a že se jich několik převrhlo), protože jsem musela zdolat Hukvaldské serpentýny, kde se jezdívá rally 🙂 No jela jsem asi podobnou rychlostí, ale pššt. Naskládat vše do chlaďáku a teď se poctivě pomodlit a požádat vesmír, ať to nepřekyne. V pátek na 8 nástup, takže hodit děti do školky a rychle opět do Fryčovic. Jaké mě na místě čekalo štěstí, když mi Pan Kublák oznámil, že ty chleby asi vypadají blbě, že se v ošatce ani nehly a mé srdce zaplesalo, že se umím pomodlit důkladně 🙂 Protože jsem je tam vezla už dost na hraně na lednicové kynutí přes noc. A jak se mu ulevilo, když jsem mu řekla, že v přesně tento výsledek jsem doufala… Nachystali jsme stánek, troubu a šlo se péct, v záloze byla nečekaně ještě jedna trouba a také se v ní dalo dobře péct, on to byl spíše konvektomat, ale když se to nastaví dobře, je to v pohodě.

Nabídla jsem kolemjdoucím i ochutnávku, takže jsem pekla navíc ještě dva chleby doma, aby už byly hotové a vychladlé na ráno a mohla je rozkrájet. Zájem byl velký a prodalo se vše beze zbytku, ikdyž někteří remcali, že 100 kč za chléb jsou tedy hříšné peníze, ale jakmile ochutnali, koupili…

A abyste si jako nemysleli, že jsem jenom žabař, co peče venku chleby, zvládla jsem u toho provozu ještě proškolit 12 zájemců na miniworshopu pečení. Jedna hodina 6 lidí a to 2x po sobě. Do toho nám hulákala kapela, sice dobře, ale neslyšeli jsme ani slovo a musela jsem je přeřušit, za čož se jim omlouvám, ale nešlo to jinak. Takže jsme se nakonec vyšplhali na číslo 54. 40 + 12 + 2 na ochutnávku 🙂 Jo, to by šlo.

Byli jste se ve Fryčovicích podívat? Jak se vám tam líbilo? Já tuto akci, stejně jako rodina Kubláků, hodnotím velice kladně a moc mě to bavilo a domluvili jsme se, že na příští rok navýšíme kapacity a vymyslíme akci ještě větší.

Navštivte i regio potraviny ve Fryčovicích u Frýdku-Místku nebo si stáhněte jejich appku do telefonu.