Dlouhá cesta ke kvásku, mé lásce

Nedávno jsem dostala dotaz ve své FB skupince Srdce z kvásku a kurzy pečení, jak jsem se vlastně dostala ke kváskování. Příběh je to jednoduchý, náhodný a osudový. Asi jako vše v mém životě, i kváskování je velkou náhodou navzdory tomu, že jsem perfekcionistka a plánovač, tak životní události jdou vždy a zásadně mimo mně. Ke všemu přijdu jako slepý k houslím. A stejně tak i ke kváskování. Čekala jsem své první dítě a moje maminka chtěla jet na kurz kváskování a nechtělo se jí samotné, tak jsem jela s ní. Co je to to kváskování jsem se dozvěděla až na místě, protože jsem se opět řídila heslem, kdo je připraven, není překvapen. Asi tak 🙂

Prošly jsme si nádherným a voňavým kurzem, který mě uchvátil. Na místě jsme si koupily rovnou mouky a ošatky, dostaly jsme kvas a pár receptů do začátku. Hned večer jsem rozkvasila a ráno zadělala na těsto. Náhodou mi to nevyšlo až tak špatně, jak se začátečníkům předpovídá. A hned, jakmile se chleby snědly, zadělala jsem znovu na rozkvas a postupně vyzkoušela všechny recepty.

Pomalu, pomaličku jsem tomu začínala přicházet na kloub, kurz se mi moc líbil, ale obsahově tomu hodně chybělo. Dostali jsme jen základní informace. Své kurzy kváskování probírám trochu více důkladněji a do hloubky, protože vím, co vás všechno bude čekat, s jakými peripetiemi se budete muset ze začátku změřit. K tomu se po paní lektorce po kurzu slehla zem, neměli jsme na ni kontakt, to mi hodně chybělo, že jsem se nemohla na koho obrátit, proto jsem zavedla na svých kurzech i plnou podporu v ceně po ukončení kurzu. Mí kurzovníci se na mě mohou kdykoli obrátit, v tom vidím výhodu oproti jiným kurzům, u mě máte péči v ceně! A proto jsem také své podnikání nazvala poeticky Srdce z kvásku, proto kvásek je opravdu má láska i přítel.

A proč zrovna kvásek? Od dětství se doma peklo, peklo se vše, i kynutá těsta. Pekla mamka, pekla babička, pekla jsem i já dcera a vnučka a u ničeho jsem nemohla chybět. Ale osobně mi vždy chuť droždí trochu vadila. Jakmile jsem se dozvěděla o možnosti jiného vedení těsta, úplně mě to uchvátilo. Někomu právě ta lehce nakyslá chuť vadí, mě naopak vyhovuje, cítím takový jako návrat k tradici, k řemeslné tvorbě. Jak se pekly dříve chleby a nejen ty? Přece z kvasu! Droždí nastoupilo do módy až později s rozmachem průmyslové výroby. Tak ono je to jednodušší a rychlejší, co si budeme povídat, ale ten kvas… Pro mě znamená umění, řemeslo, poctivou práci, srdeční záležitost.

A jak jsme se dostala ke kurzům? Díky podpoře kamarádek. Před lety jsem byla předsedkyní spolku pro záchranu psů Pomoc psům Novojičínsko. Protože jsme byli nezisková organizace, vydělávaly jsme si na provoz charitativními aukcemi. Nabídla jsem do aukce jeden svůj chléb a vydražil se za 300 Kč. Majitelce natolik zachutnal, že mě požádala, zda bych nezorganizovala kurz pro pár osob. Ze začátku jsem nesouhlasila, protože jsem pekla teprve chvíli, ale nakonec jsem si řekla, že tedy jeden kurz udělám a měl obrovský úspěch, který se rozkřikl dále a lidé mi začali psát, že mají také o kurz zájem. Takže jsem spustila kurzy v různých městech a vždy se mi naplnily, až pochyběla místa 🙂 Zájem mě velmi potěšil, tak jsem se rozhodla, že v tom budu pokračovat a najednou lockdown, konec stýkání se na veřejnosti, prakticky zákaz činnosti a promarněný rok. Bylo to velmi stresující období plné nejistoty, ale já jsem to nevzdala a rozhodla se naopak zapracovat na své online prezentaci. Založila jsem tedy Fb skupinku, webovky, instagram a začala jsem své výtvory ukazovat veřejně. Nyní je období, kdy se mohu opět kurzům věnovat naplno. Tato práce mě velmi baví a naplňuje a snažím se ji dělat poctivě s věškerou péčí.

A když už jsem se začala věnovat i online sebepropagaci, chtěla jsem něčím zaujmout a dostala jsem nápad na malované, vyřezávané a jinak zdobené chleby, tzv. Bread art – chlebové umění. Toto odvětví mě baví, jsem totiž kreativní tvor. A navíc mé zdobené chleby dělají radost všem obdarovaným, vždy mě potěší zpráva, jak jim chleby chutnaly 🙂